Plemena koní
ARABSKÝ PLNOKREVNÍK
Arabský plnokrevník, nejstarší a nejčistší koňské plemeno, je často považován za nejkrásnějšího koně na světě. Svou ušlechtilou hlavou, konkávním profilem, výraznýma očima, živou povahou a neopakovatelným plavným pohybem je bezesporu jedním z nejdokonalejších zvířat. Obrazy koní v klasickém starověkém umění dokazují, že koně arabského typu žili na Arabském poloostrově již 2000-3000 před Kristem. Jako pouštní kmeny, s nimiž dlouhou dobu žili, se i arabští koně dokonale přizpůsobili drsnému prostředí, neboť měli velkou vytrvalost, netrpěli žádnými nemocemi a měli schopnost přežívat v krajních podmínkách. Arab více než kterékoli plemeno ovlivnil vývoj koňských plemen na světě. Tento arabský vliv se datuje od 7. a počátku 8. století, kdy se vyznavači islámu dostali přes severní Afriku do Španělska. Čistokrevní arabové se nyní chovají po celém světě. Kromě přehlídek se nesmírně hodí i na vytrvalostní jízdy. V posledních letech se opět zvyšuje zájem o arabské dostihy.
Popis Plemene
Výška: 144,2 - 152,5 cm
Barva: převážně bělouši, ryzáci, hnědáci a vraníci.
Stavba těla: Malá hlava se širokým čelem, jemné chřípí, štičí profil, široké nozdry a malé uši; hluboké ladně prokreslené hrdlo nasazené ve výrazném oblouku; ladně klenutý krk; dlouhé šikmé plece s výrazným kohoutkem; hluboké prostorné tělo s širokým hlubokým hrudníkem a krátkým rovným hřbetem; vysoce nasazený ocas; tvrdé suché končetiny s výraznými šlachami s hustými jemnými kostmi; tvrdá tvarovaná kopyta; jemná hedvábná hříva a ocas.
Zajímavost
Jedinečný vzhled Arabského plnokrevníka je určován utváření páteře, které se liší od ostatních plemen v několika ohledech. Arab má 17 žeber (ostatní plemena mají 18), 5 bederních obratlů (ostatní 3) a 16 ocasních obratlů (ostatní 18).
ANDALUSKÝ KŮŇ
Jak jeho jméno napovídá, andaluský kůň pochází ze sluncem vysušovaných oblastí jižního Španělska na dohled od severní Afriky. Přestože je to bezpochyby starobylé plemeno, jeho kořeny jsou nejisté. Španělští koně, které mořeplavci 16. století přivezli na oba americké kontinenty, představovali šlechtitelský základ, z něhož osadníci vytvořili většinu nových plemen. Mezitím se v Evropě španělský kůň stal oblíbeným koněm panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně Angličana Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu, který v 17. století napsal: "Je-li dobře vybrán, je to nejušlechtilejší kůň na světě nejkrásnější, jaký může být. Je bystrý, odvážný a učenlivý má sebevědomý krok a klus…nejvznešenější cval a je nejmilovanějším a nejušlechtilejším koněm, který se nejlépe hodí k panovníkovi v dobách jeho slávy." Přímým potomkem andaluského koně je lipicán a k dalším známým evropským plemenům ovlivněným španělskou krví patří frederiksborský, fríský (který dále ovlivnil oldenburského), holštýnský a connemarský kůň.
Andaluský kůň je jedním z nejelegantnějších plemen. Svou ohromnou postavou, vznešeným krokem, bystrostí a jemnou, vstřícnou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně a nejlépe se hodí na vysokou jezdeckou školu. Jeho výkony můžete také obdivovat na barvitých každoročních andaluských slavnostech.
POPIS PLEMENE
Výška: 152,5-154,4 cm
Barva: Především bělouši (včetně "morušových" - grošovaných s červeným nádechem) a hnědáci.
Stavba těla: Krásná hlava s širokým čelem a velkýma mírnýma očima poměrně dlouhý a silný, ale elegantní krk dlouhé plece se správným sklonem a výrazným kohoutkem krátké silné tělo se širokým hrudníkem a vyklenutými žebry velmi široká kulatá záď s poměrně nízko nasazeným ocasem středně dlouhé, čisté a elegantní, ale silné končetiny; dlouhá a velmi bohatá hříva a ohon.
ZAJÍMAVOST
O přežití andaluského koně v průběhu staletí, která zahrnovala i některá velmi rušná období, pečovaly mnišské řády, především kartuziáni, kteří byli velmi sběhlí ve šlechtění koní. V nejistých dobách ukrývali koně ve vzdálených klášterech, aby byli v bezpečí. Kartuziáni se snažili zachovat čistotu linie a důsledně šlechtili zvířata vysoké kvality.
Appaloosa
Strakaté zbarvení srsti amerických appaloos se odvozuje od koní dovezených španělskými konkvistadory. Strakatí koně byli vysoce ceněni především Indiány kmene Nez Percé, kteří žili na území dnešního Idaha, severovýchodního Oregonu a jihovýchodního Washingtonu. Slovo appaloosa se odvozuje od oblasti Palouse, pojmenované po stejnojmenné řece. Říká se, že Nez Percéové byli prvním kmenem, který prováděl systematický chov koní. Po porážce indiánů americkou armádou ve druhé polovině 19. století se koně, kteří tato jatka přežili, rozptýlili. Teprve ve dvacátých letech byl učiněn pokus obnovit chov appaloos na základě potomků těch, kteří přežili. V roce 1938 bylo založen Appaloosa Horse Club v Oregonu. Za cíl si vytkl shromáždění záznamů a historických údajů týkajících se původu appaloosy směřující k zachování, zlepšení a stardartizaci plemene a zřízení registru schválených koní.
Renesance appaloos byla velmi úspěšná a dnes je toto plemeno hojně používáno ve všech odvětvích westernového ježdění, military a na přehlídkách v loveckých i skokových soutěžích. Appaloosa je především spojena se Spojenými státy, ale i v ostatních částech světa.
U tohoto plemene se rozlišuje pět základních typů zbarvení:
leopard (v našem starším označení tygr, správněji hermelín), zbarvený převážně bíle s tmavými vejčitými skvrnami po celém těle
snowflake (sněhová vločka) je naopak tmavé zbarvení s bílými tečkami, nejhustěji rozesetými na zádi
blanket (deka) je tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skvrnité
marbleized (mramorové) má drobné skvrnky pestrých barev po celém těle
frost (jinovatka) má drobné bílé skvrnky po celém tmavém těle.
K dalším typickým znakům patří i bělmo, obklopující duhovku oka ze všech stran, a často i vertikální černé a bílé pruhy na kopytech. Hříva a ocas jsou většinou řídké.
POPIS PLEMENE
Výška: 147 – 157 cm
Zbarvení: Strakaté. Kůže je skvrnitá, což je patrné především kolem nozder a genitálií.
Stavba těla: Appaloosa je kompaktní typ koně s dobře utvářeným krkem, krátkým silným hřbetem, silnou zádí a silnými končetinami s výrazně tvrdými kopyty.
ZAJÍMAVOSTI
V Americe se strakatí mimochodníci, tedy koně, kteří ovládají chod jiný než klus (jako je rychlý a hladký mimochod nebo liščí běh), jmenují walkaloosy. Aby se kůň klasifikoval do registru Walkaloosa Horse Association, která byla založena v roce 1983, musí splňovat tři podmínky: být potomkem registrované klisny nebo hřebce walkaloosa nebo mít zbarvení walkaloosa a ovládat přechodný mimochod jiný než klus nebo být produktem ověřené appaloosy (zbarvení) a pasa, foxtrottera nebo tennesseeského mimochodníka. Zbarvení walkaloosy je stejné jako u appaloosy, včetně bělma kolem očí. Typy zbarvení zahrnují, ale neomezují se na leoparda, blanket a snowflake. Walkaloosy stejně jako appaloosy jsou známé svou mírnou citlivou povahou a jsou vynikajícími honáckými koňmi a koňmi pro volný čas.
ACHALTEKIN
Tento kůň, řadící se k pouštním plemenům, se považuje za jedno z nejstarších a nejčistčích plemen na světě. Máme doklady o jeho chovu z doby před 3000 lety. Byl vyšlechtěn v pouštních oázách Turkménie. Po r. 1921 se chov soustředil na severní svahy Kopetdagu v okolí Ašchabadu. Dnes se chová v Turkmenistánu, Kazachstánu, uzbekistánu a Kyrgizstánu.
Je to štíhlý kůň vysoký asi 154 cm (klisny 152 cm), obvod hrudi měří 167 cm, obvod holeně 18,9 cm. Je nápadný vysoko nasazeným krkem neobvyklé délky a zvláštně nesenou hlavou - huba je nad úrovní kohoutku. Stavba těla se zásadně liší od ostatních plnokrevníků. Má vysoký kohoutek, strmou lopatku, mělký, poměrně úzký hrudní koš a nekorektní postoj nohou. Zadní nohy jsou obvykle šavlovité, přední jsou příliš sblížené. Pouštní původ prozrazuje tenká kůže, lesklá hedvábná srst, řídký hedvábný ohon a hříva. Kštice obvykle chybí, hříva někdy také. Nohy jsou suché, kopyta málá, strmá s velmi pevnou rohovinou. Zbarvení je ryzé, hnědé, plavé, vzácně bílé nebo černé. Srst má typicky kovový lesk. Je to neobyčejně vytrvalý, skromný a houževnatý kůň s dlouhou životností, ale s tvrdou, ohnivou povahou, těžko ovladatelný. Má drobný, tvrdý klus, zato cval je nádherně plynulý, bez otřesů a houpání, nemá na světě obdoby. Osvědčuje se na dlouhých tratích, méně už v drezurních a skokových soutěžích. Posloužil ke zlepšení chovu mnoha středoasijských plmen. Přikřížením anglického plnokrevníka získává lepší povahu a chody, ale ztrácí původní ráz. Nyní je chován i v ČR.
Quarter - Americký honácký kůň
Jedno z nejstarších amerických plemen se začalo chovat na počátku 17. století ve Virginii, kam se dováželi koně španělští, berberští a jiní orientálci a křížili se s různými anglickými plemeny. Plnokrevník tedy ještě neexistoval. Brzy se zde vyvinul mohutně stavěný, svalnatý kůň, zdatný a velmi rychlý. Pracoval na polích i při dopravě dřeva, tahal povozy a pod sedlem se osvědčoval zvláště při práci s dobytkem. Ve volných chvílích pak bavil své majitele dostihem na čtvrt míle; podle toho dostal název quarter. Díky svým kvalitám se rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů. Quarter se kromě USA chová v dalších 40 státech všech kontinentů.
Sprinter mezi koňmi dosahuje výšky v kohoutku 145 až 163 cm a vyniká mohutnou plecí i zádí. Tělo je nejširší v místech kolenního kloubu. Krk je dosti dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřeben. Kohoutek je vysoký a posunutý dozadu, hřeben silný, krátký, záď široká a hluboká. Velké oči na poměrně krátké hlavě stojí daleko od sebe, uši jsou pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. Kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Povolená je každá čistá barva, nejoblíbenější jsou ryzáci. Původně všestranný kůň se stal specialitou pro práci s dobytkem, protože má úžasný smysl pro rovnováhu, obratnost a cit se zacházení se zvířaty. Dnes se předvádí při rodeu a stále soutěží na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační jízdy.
Americký klusák
Původním zakladatelem tohoto plemene byl anglický plnokrevník Messenger, dovezený do Severní Ameriky r. 1788. Do chovu pak byli zařazeni i holandští klusáci, norfolkové (hřebec Bellfonder) a několik arabů. Plemeno značně ovlivnili i kanadští mimochodníci. V USA se totiž jinochod u klusáků cení daleko více než tzv. diagonální, tj. obvyklý chod. K nejvýznamnějším chovaným hřebcům patřil Hambletonian 10, narozený r. 1849, který sice nikdy v zápřeži nezávodil, ale měl ideální stavbu těla; potomci ji po něm spolehlivě dědili. V r. 1879 se začal užívat název standardbred, protože bylo rozhodnuto, že do plemenné knihy může být zapsán pouze kůň, který dosáhne na jednu míli předepsaného času: u normálních klusáků to byly 2 minuty a 30 sekund, u mimochodníků 2 minuty a 25 sekund. Díky tomuto výběru jsou američtí klusáci nejrychlejší na světě.
Americký klusák je nižší a delší než anglický, má poněkud hrubší hlavu, kohoutek nižší než záď, plec bezvadně a neobyčejně silně stavěnou a přestavenou záď mohutně osvalenou. Nohy jsou pevné a kopyta "ocelově tvrdá". Velikost se pohybuje kolem 155 cm, obvod hrudi měří asi 180 cm a obvod metakarpu je 19,5 - 20,5 dm. Hmotnost těla nemá přesáhnout 500 kg. Chod je velmi přímý, dlouhý a vydatný. Povoleny jsou všechny čisté barvy, nejčastěji se vyskytují hnědáci, vraníci a ryzáci. Americký klusák je kůň ryze sportovní. V Americe je klusácký sport neobyčejně oblíbený a tito koně se vyvářejí do celého světa; využívají se k zvyšování rychlosti jiných klusáckých plemen. V chovu se vše podřizuje výkonu, exteriér není při posuzování koně významný.