Plemena koní(5)
BERBER
Berber pochází z Maroka, Alžíru a Tunisu - pobřežních oblastí těchto severoafrických států, známých jako berberské pobřeží. Názory na původ tohoto plemene se liší a nedostatek důkazů umožňuje spíše se dohadovat, než-li vyřknout přímé podložené tvrzení. Podle některých odborníků jsou berberští koně potomky izolované skupiny koní, která přežila dobu ledovou. Je-li tomu tak, byl by berber ještě starší než arab. Další teorie spojuje berbera s koněm achaltekinským, plemenem Turkmenů. Stejně jako u arabského plnokrevníka to bylo šíření islámu, co berbera přivedlo na evropský kontinent. Berber sehrál významnou roli ve vývoji Andaluského koně, který následně rozhodující měrou ovlivnil ostatní plemena světa. Z historických pramenů dokládajících existenci berberského koně patří zmínka o berberském bělouši, který patřil anglickému králi Richardu II. Berberský kůň také sehrál významnou roli při vývoji a šlechtění anglického plnokrevníka. Vliv berbera je stále patrný např. na argentickém criollovi a americkém mustangovi.
Popis Plemene:
Výška: 144,2 - 154,5 cm
Barva: převážně hnědáci, bělouši, tmaví hnědáci a vraníci
Stavba těla: Úzká hlava s mírně vyklenutým profilem; klenutý krk, rovné plece s výrazným kohoutkem; krátké silné tělo, strmá záď s poměrně nízko nasazeným ocasem; štíhlé ale silné končetiny; úzké ale tvrdé kopyto.
Zajímavost:
Nejznámější berberští koně moderní doby patřili Spahiům, příslušníkům alžírské a tuniské jízdní kavalérie, jež byla součástí francouzské armády. Spahiové pocházeli původně z Turecka, ale vstoupili do francouzské armády, když zabrala Tunis a Alžír. Berberští koně dnes vystupují na severoafrických slavnostech, které připomínají vojenskou minulost jejich zemí.
Bretaňský kůň / Breton
Je to středně těžký chladnokrevník, pocházející ze severozápadní Francie, z Bretaně. Jeho předkové byli neúhlední, huňatí koně dost těžkopádné postavy, některé jejich rysy se zachovaly i u Bretona. Původně se v Bretani chovalo více typů koní, např. mimochodníci, jízdní kůň corlay, víceúčelový jízdní i tažný kůň, z něhož se později vyvinul populární bretaňský "postier" a konečně těžký tažný kůň. Dnes už mimochodníci vymizeli, zušlechtěný corlay je na vymření, a tak se uchoval jen výborný klusák - Breton poštovní a těžký tažný kůň, ovlivněný percheronem.
Breton je dost nízký, měří 152 až 165 cm, má nápadně velkou, těžkou a hranatou hlavu s rovným profilem, malýma, nízko nasazenýma ušima s velkými otevřenými nozdrami. Nápadně krátký krk je klenutý, velmi silný a strmě nasazený na pleci. Má mohutný hřeben a velmi hustou a zvlněnou hřívu. Trup je mohutný, krátký, celkově čtvercový, přestože má breton dost krátké nohy. Velká kopyta jsou dobře utvářená, tvrdá. Rous na silných nohách je malý nebo chybí. Srst je velmi hustá a v zimě poměrně dlouhá, takže kůň dobře snáší nepříznivé počasí. Ocas tohoto plemene se krátí na nepatrný pahýlek, ačkoli se u jiných chladnokrevníků přistřihují jen žíně nebo se ohon zaplétá. Bretoni se chovají ve smíšeném zbarvení (nevybělující bělouši, nejčastěji červení nebo modří), jako ryzáci se světlou hřívou nebo hnědáci. Vraníci jsou výjimkou. Bílé znaky nejsou vítány. Kůň má výbornou povahu a vzdor těžkopádnému vzhledu je velmi pohyblivý. Hodí se zejména pro zemědělské práce.